Naše inspirace
Úvodem
… je to něco mezi řádky zachytitelného, něco, co lze do textu vměstnat jen za předpokladu ztotožnění se s životaschopností a adekvátností nutného požadavku na minimum jasných a téměř absolutních pravidel, o to ale srozumitelnějších a jednodušších na jedné straně. A na straně druhé za předpokladu chuti mezi řádky číst a souvislosti domýšlet. A někde mezi těmito břehy je prostor, po němž lze obsahově splout téma filozofie práce ve SVP Kamenomlýnská.
Tedy z druhého břehu lze k úvodu nabídnout i následující slova . . .
„Neexistuje dobro, z nějž by nemohlo vzniknout zlo a není zla, z nějž by nemohlo vzniknout něco dobrého. Ve světě si zachovávají víceméně rovnováhu nejen den a noc, ale i dobro a zlo, což je důvodem, proč vítězství dobra znamená vždy obzvláštní akt milosti. Stín prostě patří k lidské přirozenosti a jen v noci nejsou žádné stíny.
. . . lékař na základě zkušenosti a z přírody ví, že existuje také něco jako „šťastná vina“, ví, že člověk může propást nejen své štěstí, ale i svou rozhodující vinu, bez níž nedosáhne své celosti, do níž je možno jedině vrůst. Cesta k ní ovšem sestává z osudových oklik a scestí.“
C.G.Jung
„Proč vlastně ty . . ., proč ty, Bože, nesoudíš sám?“, tázal se Kugler zamyšleně.
„Protože všechno vím. Kdyby soudcové všechno, ale naprosto všechno věděli, nemohli by také soudit, jen by všemu rozuměli, až by je z toho srdce bolelo. Jakpak bych já tě mohl soudit? Soudce ví jenom o tvých zločinech, ale já vím o tobě všechno. Všechno Kuglere. A proto tě nemohu soudit.“
Karel Čapek: Povídky z jedné kapsy, (Poslední soud, 1939)
„Z očí do očí náhodným, neuspořádaným událostem se cítíme být zmatení a bezmocní. Snažíme se je uspořádat a získat tak pocit kontroly.
Yalom, I.D.: Láska a její kat, H a H, Bratislava, 1992
V epičtějším jazyce lze z prvního břehu hlavní návěsti stručně shrnout rovněž takto:
– Ne trestání, ale trpělivá podpora a pomoc v osobnostním vývoji
– Respektování a rozvoj autentické individuality
– Co nejméně, ale jasně stanovených pravidel
– Stabilizovaný a sladěný tým pracovníků
– Podpora vzájemné důvěry na bázi navázaného vztahu
– Práce na principech dohody s dítětem, posilující princip adekvátního partnerství (krátkodobé kontrakty)
– Převaha pozitivně stimulujících prvků
– Odlišovat emoce a chování, jedince a jeho činy (Nejsi špatný, ale to, cos udělal, je špatné. NE: nemám tě rád, ALE: nelíbí se mi, co děláš…)
– Rodič i pracovník je modelem chování (NE: dělej jak říkám, ALE: dělej jak dělám)
– Aktivizace dospívajících, spolupráce na programech
– Snaha otevírat náš prostor pro veřejnost – sociálním pracovníkům, studentům, dobrovolníkům, mediím atd. Snaha aktivně vystupovat z instituce směrem ven a aktivizovat děti například ve studentských iniciativách, dobrovolnických programech, zážitkových projektech apod.
– Snaha o posilování a rozvoj odborného zájmu o práci s rizikovou mládeží.
Ze života …
Z práce se žena vrátila pozdě, unavená podrážděná, když zjistila, že na ni její šestiletý syn
čeká u dveří.
SYN: „Mami, můžu se tě na něco zeptat?“
MÁMA: „Jistě, na copak?“
SYN: „Mami, kolik vyděláš za hodinu?“
MÁMA: „Do toho ti nic není. Proč se mě na to vůbec ptáš?“
Odpověděla žena nazlobeně.
SYN: „Jen to chci vědět. Řekni mi prosím, kolik si vyděláš za hodinu?“
MÁMA: „Když to musíš vědět, tak je to 100 korun za hodinu.“
SYN: „Ach jo,“ povzdechl si chlapec se svěšenou hlavou.
„Mami, můžu si půjčit 50 korun?“
Matka byla bez sebe, „Jestli ses ptal jen proto, že si chceš půjčit na nějakou pitomou hračku,
nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj zpátky do svého pokoje a jdi spát. Přemýšlej o tom, proč
jsi tak sobecký. Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou lehkovážnost.“
Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Žena usedla a chlapcovy
otázky ji rozzlobily ještě víc. Jak se ji může takhle ptát, jen aby dostal nějaké peníze? Asi po
hodině se žena uklidnila a začala přemýšlet: Možná, že na něco opravdu těch 50 korun
opravdu potřeboval. A moc často si o peníze neříkal.
Žena přistoupila ke dveřím do chlapcova pokoje a otevřela je.
„Už spíš, synku?“ Zeptala se.
„Ne, mami, jsem vzhůru,“ odpověděl chlapec.
„Přemýšlela jsem, možná jsem na tebe zbytečně vyjela,“ řekla žena.
„Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě všechno vylila. Tady máš těch 50 korun, které jsi
chtěl.“
Malý chlapec se posadil a usmál. „Ach, mami, moc děkuju,“ zajásal.
Pak sáhl pod polštář a vytáhl pár zmuchlaných bankovek.
Žena viděla, že už nějaké peníze má a pocítila, jak se ji znovu zmocňuje hněv. Chlapec
spočítal všechny své peníze a pak pohlédl na matku.
„Proč chceš víc peněz, když už nějaké máš?“, zabručela matka.
„Protože jsem neměl dost, ale teď už mám,“ odpověděl chlapec.
„Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času?
Prosím, přijď zítra o hodinu dřív. Mohli bychom spolu večeřet.“
Žena byla zdrcena. Objala svého malého syna a prosila ho za odpuštění.
_________________________________________________________________________________________________________________________
Něco málo z Exupéryho
XXV.
Přikázal jsem proto povolat vychovatele a řekl jim:
„Vaším úkolem není zabíjet v lidských mláďatech člověka, ani dělat z nich mravence, kteří mají žít v mraveništi. Nepovažuji za důležité, bude-li člověk více nebo méně uspokojen. Důležité je, bude-li více nebo méně člověkem. První pro mne není otázka, bude-li člověk nebo nebude šťasten. A nejsou pro mne důležitá tučná břicha lenivců, kteří jsou jako dobytek v chlévě.
Nebudete je přecpávat prázdnými formulkami, nýbrž obrazy, které jsou nositeli struktur.
Nebudete je sytit především mrtvými znalostmi. Ale ukujete jim styl, aby mohli věci uchopit.
Nebudete jejich způsobilost posuzovat podle schopností, které snad projeví v tom či onom směru. Neboť nejdále dojde a nejúspěšnější bude ten, kdo nejvíc zápasil sám se sebou. Budete proto přihlížet především k lásce.
Nebudete zdůrazňovat užitek. Ale lidskou tvorbu, aby určitý člověk hobloval své prkno poctivě a věrně, a on je pak ohobluje lépe.
Budete učit úctě, neboť ironie je věcí darmochleba a znamená, že byly zapomenuty tváře.
Budete bojovat proti poutům, která člověka svazují s hmotnými statky. Budete vytvářet z lidského mláděte člověka, a to tak, že je budete učit především směně, neboť kde není směny, zbývá jen zkornatění.
Budete učit rozjímání a modlitbě, neboť jimi se duše stává širší. A lásce. Neboť co může nahradit lásku? A sebeláska je opak lásky.
Trestat budete především lež a také udavačství, i když to obojí může být zajisté člověku prospěšné a obci zdánlivě také. Ale silní se rodí pouze z věrnosti. A není možné být věrný na jedné straně a na druhé ne. Věrný člověk je věrný vždycky. A není věrný ten, kdo dokáže zradit druha, s nímž pracuje. Já potřebuji silné město, a nehodlám opřít jeho sílu o lidskou hnilobu.
Budete učit smyslu pro dokonalost, neboť každé dílo je putováním k Bohu a dokončeno může být až smrtí.
Nebudete ve svém učení klást na první místo milosrdenství či odpuštění. To obojí by totiž mohlo být špatně pochopeno a stát se pouhou měkkostí před urážkou a vředem. Nýbrž budete učit nádherné spolupráci všech skrze všechny a skrze jednoho každého. Pak bude chirurg spěchat pouští, aby dal do pořádku třebas jenom koleno prostého dělníka. Neboť tu půjde o prostředek. A oba dva potom budou mít jednoho vůdce.“
Antoine de Saint-Exupéry, Citadela, str.78-79; Vyšehrad 2002